Včera v hospodě říkal kamarád
druhému, výtvarníkovi: „Víš, tvoje obrazy jsou dobré (nebo
líbí se mi – piva bylo víc), ale nechtěl bych je viset doma na
zdi. … „ A podobně jsem to slyšel už z více stran.
Když jsem ráno přemýšlel nad
bílým plátnem s tím, že bych třeba už mohl konečně namalovat
něco milého, veselého a čitelného, napadlo mě, že to přece
tak není. Buď se mi obraz líbí, a potom ho chci mít doma, nebo
se mi nelíbí. Tečka. (A úmylsně vynechávám „snobské“ a
investiční důvody pořizování výtvarných děl). Nejde snad
jenom o graciéznost techniky, kompozici, atd. Jak jiné to je s
hudbou! Nebo filmem. Líbil se mi koncert, chci to poslouchat i doma.
A spíš posloucháme a díváme se na filmy právě doma, než
chodíme na koncerty nebo do kina. Jako kdyby existovaly obrazy do
galerie a na doma! Není přece film do kina a na doma. Nebo knížka
na veřejné čtení a na doma.
Tedy jde potom o milosrdnou lež
kamarádovi? Není lepší říct, že se mi jeho tvorba nebo
konkrétní věc nelíbí? Že sice oceňuji jeho snahu, energii,
techniku, kompozici a všechen ten balast, který jde o díle
nakecat, ale jako celek to odmítám? A jde snad o celkové vyznění.
Neposlouchám opakovaně kapelu proto, že bubeník je technicky
dokonalý (tedy asi nejen proto), ale proto, že se mi líbí, co hrají. … Ani si neujíždím na dokonalé práci osvětlovačů
filmu, ale znovu se podívám ten, který se mi líbil.
Mám rád i ty obrazy, které nejsou
na první pohled zrovna milé, ale jsou nabité emocemi. Můžou
připomínat surovost a někdy až nežitelnost života, odhalovat
skryté stránky lidské duše - pokud tedy nejsou vysloveně zlé.
Nastolovat otázky. Vyvolávat nečekané, znepokojivé pocity. Nebo
jsou cokoli jen ne milé a jasně čitelné – jablko na talíři,
nahá žena na gauči, krajinka z Vysočiny. Jenže ty první doma
mít nechceme. Domov je hájemství klidu, míru a bezpečí. (V
pořádku. Ale zrovna s knihou, filmem nebo hudbou si tam můžeme
pouštět pěkné běsy.) Možná k vlastní škodě ...
Ale zpátky k meritu věci. Je asi
lepší říkat pravdu, když už něco říkat – líbí, nelíbí
– než dělit obrazy „na ven“ a na doma. Jestli se vlastně v
tom co se nám líbí a co ne vyznáme.