Růžová! Růžová si o obraz řekla sama. Chtěla pojmout co nejvíc plochy, chtěla rázné tahy a oblé tvary. Potom si ještě řekla o modrou a žlutou. Bílá už tam byla.... Ale vadilo mi, že se tam už nějako moc rozvaluje. Bezbřeze, rozbředle. A že to není ono. Tak jsem jí vnutil černou (trochu sraženou červenou). Bránila se. Musel jsem použít co největší dynamiku, ubírat z ní víc a víc, kašlat na stékání... Pořád jsem růžovku respektoval, ale chtěl jsem harmonii. Něco by jí chybělo, obrazu by něco chybělo. Ve výsledku tam je, aspoň pro mne. Haromonie. Trochu nehorázná, ale je.

Dynamika. O tu mi jde nejvíc. Je to můj "problém" jak napsal V. Kokolia (Slovník Grafiky 2). Energie, síla. Nemusí být nutně v prudkosti tahu. Může to být dynamika linky, dynamika barev nebo jejich kombinace. Může to být síla větve stromu (zdá se, že je jen tak "je", ale zkus ji natáhnou a pustit! udělá ti modráka, když jí budeš stát v cestě)

Dost dlouhou dobu jsem uskakoval a schovával se mu, problému. Občas experimentoval, občas se snažil zalíbit (ano a sere mě to). Ale tímto obrazem chci říct: DOST! Od teď si řeším svůj problém.